….nezbývá než začít…plně prožívat konec….abychom mohli opět začít….
Jedním z úkolů jedince zde v hmotě je dosáhnout zkušeností , skrze tvoření vlastních chyb ve vztahu k vlastnímu chápání reality, a přes pochopení chyb při dosahování zkušeností dospět k poznání jednoty všeho.
Je vysilující zabývat se proč je vše kolem nás tak jak je. Jednomu vše kolem vyhovuje, druhému je vše na obtíž , a třetímu tak i tak , a dalším všelijak. Co nás drží pohromadě? My se držíme pohromadě? Bojíme se samoty? Jak je možné že sdílíme stejný prostor v tolika realitách? Jak si to můžu myslet? Kolotoč odpovědí, až to mozek svědí.
PŘEHRŠEL – všeho moc.
Přehršel informací škodí – prospívá? Není lehké přebrat informace takového rozsahu, v kterém se nám dostává v dnešní době konce prvního desetiletí XXI.století. V mém mládí koncem osmdesátých let minulého století, kdy jsem se začal přirozeně více zajímat o informace dostupné v té době, jsem neměl možnost výběru zdrojů jako v dnešní době, oproti tomu jsem ale měl lepší představu o původu zdroje. Plně přiznávám že jsem mnohdy podlehl síle informace, která mně natolik uchvátila , že jsem již nebyl schopen řádně používat mozek k hodnocení a srdce k rozhodování, ale byl jsem tzv.zfanatizován. Díky síle bdící nade mnou, jsem nemusel v tomto stavu setrvávat dlouze, díky. Je užitečné měnit názor, je užitečné utvářet si názor postupným zjišťováním nových skutečností, je plně obhajitelné obhajovat nesprávný názor pokud jsem připraven přijmout změnu názoru – ano mýlit se je lidské. Hranice přijetí názoru druhých je individuální. Každý se již od dětství přizpůsobuje svému okolí, které ho formuje do podoby, v které se ocitne v momentě přijímání vlastní zodpovědnosti, a zde přichází okamžik, kdy si člověk určuje hranice přijímání názoru druhých. Většinou pokud jsme v daném momentě schopni se orientovat v přicházejících informacích ,máme ulehčen možný postup, ovšem pokud jsme uzavřeni, nebo již ovlivněni či zfanatizováni je pro nás v následujícím vývoji – nepřijímání a nerozlišování cizích názorů – k obtíži a musím říct z vlastní zkušenosti,že je i velmi těžké se z takového stavu vymanit.
Přiznám se že vím že tomuto textu nerozumíte, já zase nerozumím tomu co Vás vedlo k tomu číst tento text až po sem …………...učinil jsem rozhodnutí vypustit ze sebe vše co mám v hlavě a na srdci – postupně budu uveřejňovat své i cizí názory na těchto stránkách s omezeným přístupem lidí, a u některých nechám diskusi, abychom se podělili navzájem.
A abych se vrátil k nadpisu : Vždy když jsem se něčeho bál , tak to přišlo ,proběhlo, skončilo a začalo něco nového , proto se nebojím a nové je pro mě všechno, krása.