Choď na obsah Choď na menu
 


Úvahy - z hlavy do hlavy

24. 10. 2009

Jak prohlásil Václav Bělohradský : Jde o krizi  smyslu. Je pravdou, že je třeba si říct jaký rozdíl vidíme ve smyslu a v cíli. Můžeme mít cíl, který nebude mít smysl, a má smysl mít cíl v dosažení smyslu?  Je možné si tím objasnit, že to je jediný smysl evoluce lidstva -  dosažení bodu kdy budeme schopni si uvědomit smyl vývoje lidstva – a to každý na své individuální rovině a schopnosti uvědomění – a v tomto bodě skončí stará forma a může, nebo musí zákonitě přijít jiná forma bytí na jiné úrovni. Zde opět přijde bod kdy se rozhodneme jako lidstvo, celek který si již uvědomuje provázanost všeho a všech, kam budeme směřovat, tím myslím jaká jiná forma nás bude přitahovat a pro kterou variantu se rozhodneme. Nikde není napsáno, že se nemůžeme rozdělit do více rovin, pro představu – bytosti se rozdělí do více skupin, dle svého rozhodnutí v daný moment důležitý právě pro další volbu formy bytí, a v ten samý moment se zrodí do formy dle své svobodné volby.

Sám pomalu zjišťuji, že spousta věcí kolem mně nemá v podstatě smysl, i když v tomto posuzování by se mně dalo lehce oponovat, že každý má jiný žebříček pro posuzování svého pohledu na smysl dané věci. V průběhu svého života jsem viděl smysl ve spoustě věcí ve kterých již nyní nevidím smysl, ale přesto si uvědomuji, že spousta věcí měla v daný okamžik smysl. Minimálně smysl pro mně. Chci se zabývat jen věcmi které mají smysl, ale má smysl zabývat se věcmi které mají smysl jen pro mě, nebo které mají smysl pro lidstvo jako celek. Zřejmě nejsem schopen rozlišit co je smysl pro mě  a  co pro celek, ale vzhledem  k tomu, že se cítím být součástí celku, budu-li se zabývat věcmi které budu považovat za smyslu plné pro mě jistě tím neublížím celku, neboť jako součást celku bych měl cítit smysl celku, tak jako všichni, jde jen o to být schopen neustále se přizpůsobovat novým možnostem, které mají smysl. Pokud začne mít víc a víc bytostí za cíl smysl, začnou se energeticky otvírat pro lidstvo neskutečné možnosti, v kterých bude možno nacházet nové smysly. Tento stav se již prodírá, jedním z jeho projevů je KRIZE , která byla a je nutná k tomu aby se lidi mohli pozastavit a měli možnost si uvědomit že cíle bez smyslů nemají smysl, a nynější situace civilizace jako celku je skoro až kritická co se týká smyslu. Existuje tolik cílů co je lidí, a lidi si teď začnou uvědomovat že jediný cíl je smysl, a začnou hledat smysl ve svém životě a to bude cíl. Cíl lidstva v této formě, jaká bude ta nová se můžeme nyní jen domnívat , ale v cíli už jasně uvidíme novou formu a její možnosti, to bude tehdy až si uvědomíme smysl toho všeho čím jsme prošli a čím jsme, minulost pro nás už  bude „jen“ to období kdy jsme hledali smysl (všechny faktory všech pro nás důležitých událostí ve všech našich minulých bytích se nám budou jevit jako zkušenost při hledání). V zájmu nás všech by mělo být aby tzv.“krize“ byla opravdová  a plně se dotýkající nás všech, protože jen tak se můžeme posunout vpřed jako celek. Jen tak když to zatřese s každým to bude mít účinek, jinak budeme mít pořád tendence se snažit vrátit vše do původního stavu, který je ovšem dále nemožné prosazovat, když víme že nemá smysl. Měli bychom se nebát se vzdát starých forem a tím dát možnost vstoupit do forem nových. Podotýkám, že je třeba si uvědomovat individuální roviny pojetí, pochopení a vnímání nových forem.  Můžeme věci nějak chápat a nějak vnímat, můžeme v tom mít i rozdíl. Chápání je věcí rozumu tedy mozku, a vnímání je věcí pocitů,emocí tedy srdce. Proto bychom si měli každý položit otázku sám sobě: „jak mám v rovnováze chápání a vnímání, nakolik jsem schopen rozlišovat chápání a vnímání?“.

 

 

Komentáre

Pridať komentár

Prehľad komentárov

Zatiaľ nebol vložený žiadny komentár.